Z ICEJ nám prišiel do schránky tento mail:
——————————————————————————————————————–
ZPRÁVA Z PEKLA
V létě letošního roku proběhly dva další Pochody po stopách hrdinů Vrba–Wetzler Memorial, které připomněly hrdinství Rudolfa Vrby a Alfréda Wetzlera.
Červencového, s pořadovým číslem 18, se zúčastnilo 27 pochoďáků z Česka, Slovenska, Velké Británie, Izraele a Jihoafrické republiky. Ze zahraničí přicestovali samí muži, jádro pochodu však bylo tvořeno českými a slovenskými ženami.
Dvě z nich sepsaly své zážitky formou krátkých článků pro čtvrtletník Slovo z Jeruzaléma. Jako ukázku si z nich dovoluji vybrat následující.
K nejpůsobivějším okamžikům pochodu patřily prohlídka části areálu KZ Osvětim, konkrétně místa, kde se Vrba a Wetzler schovávali, než opustili areál koncentráku; noční výstup na Skalanku nebo památník a hrob Ondreje Čaneckého, který se společně s ženou Agátou postarali o zbědované utečence a pomohli s přechodem hranic na Slovensko. Byli jsme zcela pohlceni čtením úryvků z knih – Vrbovy Utekl jsem z Osvětimi a Wetzlerovy (publikované pod jménem Láník) Co Dante neviděl. K milým okamžikům patřilo přijetí starostou Skalitého Josefem Cechem. A konečně i sdílení a reflexe zážitků s ostatními účastníky pochodu…
Nesmírně zajímavé a inspirativní byly hovory s ostatními účastníky, nejen o jejich motivaci a vztahu k tématu, také o jejich činnosti, osobním životě, názorech. Opětovný báječný pocit sounáležitosti českých a slovenských poutníků.
Ušli jsme celkem asi 120 km. Nebylo to nenáročné, zejména polské Beskydy mají pěkná převýšení mezi kopci a dolinami a kamenité stezky nejsou jen na pohodlné vycházky. Avšak doprovodné vozidlo bylo stále k dispozici pro případ unavených nebo otlačených nohou.
Pro příští léto mohu doporučit tuto pouť všem zájemcům o inspirativní dovolenou, hrdinné příběhy, historické poznání a stále aktuální poučení o dobru a naději, které překonávají zlo.
Martina Jankovská, Praha
O pochode Vrba Wetzler Memorial som vedela už niekoľko rokov. Prvýkrát som o ňom zachytila zmienku v knihe detského psychoterapeuta Petra Pötheho Sila nevysloveného. Myšlienka ma okamžite zaujala, a tak som sa prvýkrát zúčastnila. Bolo to v roku 2022.
Na pochod som išla aj preto, aby som sa cez príbeh Rudolfa Vrbu a Alfréda Wetzlera mohla ponoriť hlbšie do príbehov konkrétnych ľudí a pokúsiť sa nahliadnuť do tejto otázky. Už na prvom pochode som však zistila, že v týchto príbehoch vystupuje do popredia niečo úplne iné, ako to, čo som tam išla pôvodne hľadať.
Na pochode sa zišla skupinka veľmi inšpiratívnych a otvorených ľudí, spolupútnikov, s ktorými sme za jediný týždeň vytvorili prekvapivo silnú komunitu. Vynárali sa príbehy hrdinov, ktorých sme si pripomínali, ale aj príbehy samotných pochoďákov. Príbehy, ktoré ukazovali silu ľudského ducha, odhodlanie, odvahu, spoluprácu, spolupatričnosť. Človečinu.
A tak sa veľmi dôstojná pietna spomienka postupne transformovala na oslavu života. S touto spomienkou a predstavou som sa po štyroch rokoch na pochod vrátila znova.
Ťažké a pietne chvíle sa striedali s radosťou z každej ďalšej zdolanej etapy, intenzívnymi rozhovormi a postupne uvoľňujúcou sa atmosférou. Zažívali sme nespočetné množstvo situačného humoru, chvíle, keď sme si navzájom pomáhali prejsť náročným úsekom, požičiavali si pršiplášte a ďalšiu výstroj. A popri tom som postupne spoznávala skupinku jedinečných ľudí.
Stretla som učiteľov, právnikov, filozofov, spisovateľov, psychoterapeutky, študentov, lekárov, pozostalých obetí koncentračných táborov, britských gentlemanov aj ďalších s neuveriteľne bohatým životným príbehom. A práve táto neuveriteľná rozmanitosť bola jednou z najkrajších častí pochodu.
Celou cestou sme oceňovali výbornú organizáciu tímu, ktorý sa o nás znamenite staral. Ľudí, ktorí toto robia ako svoje poslanie, popri práci a vo svojom voľnom čase. Pretože veria v zmysel a myšlienku toho, čo tam všetci zažívame.
Po 130 kilometroch sme pochod zakončili v Žiline, v synagóge, záverečným programom. Odchádzala som s veľkou vďačnosťou – za myšlienku, ktorá sa zrealizovala, za ľudí, ktorých som spoznala, za príbehy, ktoré som počula, a predovšetkým za oslavu života, ktorú sme spolu zažili.
Lucia Jakabová, Bratislava
Srpnového pochodu, na který dorazilo celkem 31 pochoďáků z pěti zemí, se každoročně účastní také ti, kteří se vrací opakovaně. Tři jména bych rád zmínil – Rozália Vlasková šla svůj desátý pochod; Lucie Lucká svůj osmý, a to letos oslavila 80. narozeniny; a František Kosper, který oslavil své 70. narozeniny, s námi pochodoval již podeváté. Tito lidé jsou živoucí inspirací.
Dalším inspirativním člověkem na pochodu byl 78letý Allan Tuffs, emeritní rabín ze Severní Karoliny, který se o pochodu dozvěděl od druhé manželky Rudiho Vrby, paní Robin Vrbové.
Poprvé s námi šli účastníci z Polska žijící v Polsku. A to hned maminka s dospívajícím synem.
Velikou radost nám udělala přítomnost dalších dospívajících a mladých dospělých. Rád bych zde citoval tři studentky, jejichž vzkazy do nově založené kroniky mluví za vše.
„Máme za sebou náš první pochod a jsme moc rády, že jsme se ho zúčastnily. Moc děkujeme všem organizátorům za to, s jakou vášní memoriál pořádají a jak se o všechny pochoďáky hezky starají. Z představy, že Vrba s Wetzlerem šli stejnou trasu v našem věku, ale za mnohem horších podmínek, nám běhá mráz po zádech. Je úžasné, kolik se najde lidí, kteří se zajímají o jejich osud a udržují vzpomínku na ně živou. Doufáme, že tento pochod se bude pořádat nadále a že se ho budeme moct znova zúčastnit.“
Ela a Matylda, 19 let.
„Jít na tento pochod pro mě byla veliká výzva. Ale jsem moc ráda, že jsem tak učinila. Ač fyzicky mám ještě co zlepšovat, pochod mi dal mnohem více, než jen posunul hranice toho, čeho jsem schopna. Měla jsem možnost poznat skvělé lidi, kteří se zajímají o svět kolem sebe a zejména vyslechnout téměř neuvěřitelný příběh dvou velmi statečných mladých lidí. Všechny vzpomínky ve mně budou rezonovat ještě velmi dlouho. Chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří se jakkoliv podílejí na tomto pochodu. Děkuji moc za vaši práci a za to, že vám historie není jedno a že díky vám příběh Vrby a Wetzlera neupadne v zapomnění.“
Velké díky, Verča z Prahy
Závěrem bych vás rád informoval, že zájemci o účast na Pochodech po stopách hrdinů v roce 2027 si již nyní mohou ve svých diářích poznamenat tyto termíny:
· 19.–24. 7. 2027
· 23.–28. 8. 2027
Registraci spustíme v průběhu listopadu na našich webových stránkách www.vrbawetzler.cz
Těším se příští rok na viděnou na trase!
